Říjen 2011

Zapomeň a najdi si někoho jiného

27. října 2011 v 20:28 | Lentilka |  My Diary
Všem se to říká zapomeň a začni znovu.Ale to jen tak nejde.Vzpomenu si na ty chvilk\ s tebou a s tvýma kamarádama a všechno se vrací.A zapomenout??? Ne! To nepujde.Nikdy. chci mít v životě tlačítko .Stop.Vrátit zpět..Ale ono neexistuje s ním by bylo všechno lepší ....

Barvy ve formě Pastelek ;)

18. října 2011 v 15:36 | lentilka |  Téma týdne :)
Každý pod pojmem pastelky si představí takové dřevjené tyčinky kterýma se maluje na papír.Ale ve skutečnosti si nikdo z nás neuvědomuje odkud jsou z čeho vnikly.Vznikly z barev které jsou všude kolem nás . Ale jsou to pastelky barevné a užasné a Dá se s nimi dělat tolik věcí, a přesto vipadají kouzelně. Mají je ve všechy barvy.

Kabelky-Burberry

18. října 2011 v 14:45 | lentilka
Kabeelky Buberry.Jsou hezký ale některý my přídou až moc takový starší a víte proč protože sé moda pořád vrací a opakuje jenom co se mění tak jsou vzory MrkajícíUsmívající se

14.10.

14. října 2011 v 20:09 | Lentilka |  My Diary
Dnešek normání jako vždy škola .Potom doučko.Mimochodem dost zajímavé protože si už nenechám od jednoho člověka radit ;) Potom kaufland kde se nám stratil Filip :D Což bylo :D Fak záživné konečně domů do školy věci dodělat a potom za těma užasnýma lidma tam malá Emča řádila :) A jinak v celku normální den až na to že je Konečně PÁTEK! zítra ráno se konečně vyspím do 10 mmm užasný ;) Ták že to byl dnešek

Užasný příběh ;)

7. října 2011 v 20:04 | lentilka
Jednovaječná dvojčata

Barča si až donedávna myslela, že je jedináček. Jenže pak potkala dívku, která jí byla až neuvěřitelně podobná...

Odmalička jsem vyrůstala jen s mamkou, protože taťka umřel při havárii, než jsem se narodila. Takže jsem bohužel jedináček. A tak, když mi občas bylo smutno po nějakém sourozenci, musela jsem si to vynahradit u své nejlepší kámošky. Celou dobu, co se s kámoškou známe, jsme jako ségry, spolu nakupujeme, balíme kluky, vyrážíme za zábavou i se trápíme. Loňské prázdniny nebyly jiné, jen nám k zábavě přibyla brigáda. Celé léto jsme vždy dopoledne pracovaly v občerstvení na bazéně, kde jsme byly ve svém živlu. Kluci, léto, zmrzlina a opálené tělo, to byla naše jediná starost před odchodem do školy.


Po prázdninách jsme se jako jedny z mála z naší třídy na základce dostaly na jazykové gymnázium. První den a první dojem je vždy nejdůležitější, a tak jsme týden dopředu vyrazily na nákupy. Oblečení, šminky, kabelky a ani parfémy nechyběly na plánku utrácení peněz z letní brigády, a protože nikdo nesměl mít v nové třídě stejné oblečení jako my, vyrazily jsme na nákupy do Prahy.



V Praze je blaze. Rozvoz byl zajištěný babičkou mé kamarádky, a tak jsme postupně vymetly všechna nákupní centra. Když už jsme byly fyzicky úplně unakupované, babičce docházel benzín a kámoška si zkoušela v kabince poslední tričko, jako památku z prázdnin, zažila jsem já tu svou "památku" - a nejen z prázdnin, ale z celého života. Vedle z kabinky vylezla slečna a jako by z oka mi vypadla! Bylo to jako bych se koukala do zrcadla.


Chceš na Krásná.cz také najít svůj příběh?


Stalo se ti něco šíleného, neuvěřitelného, máš zážitek, který by mohl být inspirativní pro další čtenářky? Pošli nám ho. Inspiraci najdeš v tomto návodu. Příběhy posílej na email redakce@krasna.cz.




Celé v šoku jsme si na sebe s Gabčou vyměnily telefonní čísla. Když jsem přijela večer domů, už jsem měla vzkaz na facebooku. Byly jsme si tak podobné, byly jsme narozené ve stejný den, ve stejném městě, jen já jsem vyrůstala s mamkou v Olomouci a Gabča se svou babičkou v Praze. Další den jsem to nevydržela a řekla jsem o tom všem mamce, ta mě ale rychle odbyla s tím, že se mám jít chystat do školy, když už jsem se tam tak těšila. Bylo to divné.


Celou dobu ve škole a celý den jsem myslela jen na Gabču, jestli může být někdo někomu jen tak sám od sebe tak šíleně podobný. Stejný obličej, stejná postava, stejné vlasy i hlas mi nedovolily usnout.



Večer, když už jsem ležela zachumlaná v peřinách s hlavou v oblacích, zazvonil zvonek. Když jsem slyšela mamky rozhovor s nějakou po hlase neznámou paní, šla jsem se podívat do obýváku, kdo nás přišel tak pozdě navštívit. V tu chvíli by se ve mě ani krve nedořezaly. Seděla tam Gabča se svou babičkou.

Ani Gabče naše podobnost nedala a svými dotazy donutila svou babičku k přiznání pravdy a k naší návštěvě. V dlouhém povídání a vysvětlování celých uběhlých šestnácti let jsme se dozvěděly, že jsme jednovaječná dvojčata, která byla rozdělena z důvodu nedostatku financí a také té hnusné havárie, díky které jsme přišly o tátu, a díky které nás mamka obě nezvládla vychovávat. Po porodu jsem se já s mamkou odstěhovala do Olomouce a Gabča s babičkou - tátovo maminkou, zůstala v Praze. Babička s mamkou byly neustále v kontaktu, psaly si dopisy a později si psaly i posílaly fotky přes emaily.

Babička dokonce od mamky věděla, že jsem měla v plánu jet do Prahy na nákupy, ale buď si myslela, že se nemůžeme v tak velkém městě nikdy potkat, nebo to prostě plánovala, protože věděla, že tu pro ségru nebude věčně. Díky ní teď můžeme být s Gabčou spolu, protože nebýt našeho setkání v Praze, Gabča by nejspíš brzy skončila v dětském domově. Asi měsíc po našem seznámení totiž babičku postihla mrtvička a babička začínala od znova.

Dneska už je to rok a pár dnů, co víme, že jsme ségry dvojčata. Gabča chodí se mnou na gympl, našly jsme v sobě sestry a super kamarádky. Za ten rok jsme se dokázaly hodně poznat, ve spoustě věcí jsme stejné, a ve spoustě věcí rozdílné, spojuje nás ale i to, že musíme dohnat všechen ten čas, co jsme byly od sebe.

S Gabčou jsem získala vlastně i druhou babičku, tak jak pomohla ona nám, tak teď pomáháme my jí. Myslím si, že asi žádná babička není tak pyšná na svoje vnoučata - dvojčata.

A pak je tu mamka, tu zase získala Gabča. Ze začátku to bylo těžké, umíte si představit, že se vás máma musela vzdát? Nebo že jste máma a musíte se vzdát jednoho z dětí? Asi nejtěžší bylo překonat, že najednou máme mámu, sebe, babičku a že nikdo nemohl nijak ovlivnit ty roky, co jsme spolu nebyly. Pořád je tu něco nového, něco, co nás zaskočí, ale jsme opravu šťastné za to, co se nám stalo, protože na světě je tak málo lidí co si navzájem váží svého sourozence nebo svých rodičů, že to až bolí. Za nic na světě bych ji nevyměnila a ona mě snad taky ne. :)

Jóóóóó a tak, jak jsme s kámoškou chtěly být v prváku originální, letos do druháku jsme i s Gabčou nastoupily v úplně stejném oblečení, stejně navoněné, stejně učesané a všechno. Nás tři totiž nikdo nerozdělí!:)

Taky bych to chtěla zažít Smějící seChci taky dvojčeUsmívající se

Protivný svudný holky

7. října 2011 v 19:34 | lentilka |  Triler

Pravá blondýnka 3

7. října 2011 v 19:33 | lentilka |  Triler

Holky v balíku

7. října 2011 v 19:00 | lentilka |  Triler

Aquamarine

7. října 2011 v 18:52 | lentilka |  Triler

Beastly

7. října 2011 v 18:40 | lentilka |  Triler

Taky dobrej film Usmívající se

Freak Dance

7. října 2011 v 18:35 | lentilka |  Triler


No vipadá to jako parodie ale na coto fakt nevím :DSmějící se

Standing Ovation

7. října 2011 v 18:32 | lentilka |  Triler

Další lákaví film Usmívající se

Streetdance 3 D

7. října 2011 v 18:28 | lentilka |  Triler

A další lákavá ukázka :)

Step up 3

7. října 2011 v 18:24 | lentilka |  Triler

Ukázka vipadá hodně dobře Smějící se

Zase ona

7. října 2011 v 18:19 | lentilka |  Triler

Protivný sprostý holky 2

7. října 2011 v 18:16 | lentilka |  Triler

Puberťačka

7. října 2011 v 18:13 | lentilka |  Triler


Mrdy dobrej film Mrkající

2 Díl -Expozitura

7. října 2011 v 18:00 | lentilka |  Expozitura


1 Díl -Expozitura

7. října 2011 v 17:56 | lentilka |  Expozitura


Přestavba

3. října 2011 v 19:50 | lentilka
Ták že Mrkající budu přestavovat blog jak nějáké Grafické upravy tak i pozměním články a všechno možný prostě serialy Dám na jinej blog ale dám je někde na blízko ;) Ták že nebudue to hne:D
Bude to tak 2 tejdny trvat ;)
Možná víň uvidíme :)